Filípkovi s láskou. / 2012 Naše jiná cesta neboli ADOPCE, PP

2012 Naše jiná cesta neboli ADOPCE, PP

 

 

Oznamujeme všem… 

 

V září 2011 jsme se rozhodli pro jistou životní cestu. 

Pro cestu, která je složitá, někdy trnitá, ale taky nádherná, lidská a o to více po ní toužíme.

Rozhodli jsme se adoptovat či vzít do pěstounské péče dvě děti, nejlépe sourozence.

Dát lásku, něhu, náruč, pohlazení, slzy i smích, pochopení, podporu, rodinu. Přístav.

Rodinu, která je pro nás všechny ostatní samozřejmostí.

Touhle cestou jsme se rozhodli jít ještě před tím, než jsem otěhotněla (a to rozhodnutí otěhotnět bylo po smrti Filípka neskutečně těžké, dlouho jsem nechtěla) a byli jsme nesmírně šťastní, že přibude konečně i naše vlastní miminko.

Bohužel si s námi život opět krutě zahrál a my už neoplakávali jen našeho Filípka. 

A po tom všem už nemáme na to, abychom zplodili nový život.

 

O to víc se upínáme na adopci nebo pěstounskou péči.

Tohle jediné nám pomáhá přežít kruté rány osudu. Víra v budoucnost.

Ale musím zde podotknout, že to pro nás není nějaké "nouzové" řešení. Není to něco, co bychom se TEĎ rozhodli udělat.

 

Nehledáme náhradu za Filípka.

Jdeme jen JINOU cestou.

 

 

Vždy jsem toužila po tom, dát nějakému dítku vše, co mu mohu nabídnout. Od svých 16 let přemýšlím o tom, že bych "jednou" nějaké děti chtěla adoptovat.

A po smrti Filípka už jsme to vzali s Petrem jako poslání.  Téměř jako morální povinnost. 

Oba umíme milovat „cizí“ děti a oba máme po všech stránkách co nabídnout.

Cesta, kterou teď jdeme, je náročná, vysilující a zdlouhavá.  Ale oproti všemu, co máme za sebou, JE TO JEN CESTA.

 

Cesta, kterou jsme si vybrali.

Cesta, která dává našemu životu smysl.   

Cesta, která té malé dětské ručce možná změní celý život.

A nejen jí.

 

* * *

 

 

 

PS: Kroky, které podstupujeme a ještě nás čekají naleznete a budete postupně nacházet v menu vlevo - Krok po kroku...

*  *   *

* * *