Krok po kroku...

 

V září 2011

jsme se rozhodli pro tuto cestu. Vše jsme prodiskutovali se synem a chtěli jsme znát jeho názor. Byl nadšený a souhlasil.

 

V říjnu 2011

jsme se dostavili ke smluvené schůzce se sociální pracovnicí na místní odd. sociálně-právní ochrany dítěte (odd. péče o rodinu a dítě)

Promluvili jsme si o možnostech, představách, o tom, co vše musíme doložit a jak dále postupovat.

Přáli jsme si adopci, ale bylo nám sděleno (a to nebyl jediný zdroj), že jakožto manželé, kteří už jedno dítě mají (i když ne společné) je šance na adopci neboli osvojení zcela minimální. Navíc ještě u dítěte od 0 do 2 let.

Tyto děti dostávají bezdětné páry, kterých je bohužel v dnešní době velmi mnoho. Čekací doba by byla kolem 5 – 8let. Pominu-li holý fakt, že je věk žadatele o adopci limitován a já bych za tři roky už ani do limitu nespadala…:-(

Proto jsme se rozhodli pro adopci, ale i pro případnou PP (pěstounskou péči), jelikož je šance mnohem větší a čekací doba kratší.

 

Osvojení = adopce:

Adopcí se stává dítě vaším a máte vůči němu veškeré povinnosti, jako by bylo biologicky vaše. Bio rodiče nemají na dítě nárok a díky anonymitě se s dítětem ani nesetkají. Dítě získává příjmení nových rodičů. O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které budoucí osvojitelé o dítě pečují na vlastní náklady. Samozřejmě i následně je vše na vaše náklady, ale je tím myšleno, že kdybyste se rozhodli si dítko nenechat, nikdo Vám nic zpětně nevyplatí (např. zakoupení věcí, nábytku atd.)

Pěstounská péče:

Je volnější než adopce, dítě nedostává vaše příjmení, v závažných případech se dá PP i zrušit. PP končí dovršením 18ti let (26let, pokud studuje).

Biologičtí rodiče dítěte ale nadále rozhodují o závažných věcech (např. souhlas s pasem, pokud chcete vycestovat atd.) a jako pěstouni jste ze zákona povinní umožnit jim občasný styk s dítětem, zpravidla nejméně 1x měsíčně. Ne doma, dle domluvy. Pokud jsou problémy, pak pod dohledem sociální pracovnice.

Do PP jdou většinou děti, které nemohou jít do adopce, tj., když nejsou „právně volné“. Bohužel v naší zemi stačí to, že jim pošle rodič do ústavu koresponďák dvakrát za rok. Něco ve smyslu Když je nemám já, tak je nebude mít nikdo.

Zatímco žadatelé o adopci nebo PP se prověřují psycho testy, školí se, svlékají se duševně do naha, musí doložit zdravotní stav, finanční situaci i bezúhonnost, bio rodina má nad hlavou svatozář a sociálce leckdy stačí slib alkoholika, že už přestal pít a děti už nebude ani mlátit ani o ně típat cigarety.

Je celkem známá skutečnost, že některé děti v této rodině byly následně týrány dále nebo utýrány k smrti. :-(

Bio rodiče jsou vždy na první místě, za jakýchkoli okolností. Bohužel. Takový je náš zákon. :-(

 

V říjnu 2011

Návštěva sociální pracovnice u nás doma. Kontrola toho, jak žijeme, kde bydlíme, promluvila si i se synem.

Ještě před tím si prostudovala našeho materiály, které jsme ji dodali:

  • žádost s osobními údaji
  • rukou psaný podrobný životopis každého z manželů (8 stran)
  • fotografie pasové i rodinné
  • doklad o státním občanství
  • potvrzení o zdravotním stavu od lékaře  
  • potvrzení o finanční situaci (daňové přiznání nebo potvrzení zaměstnavatele)

naše spisová dokumentace dále obsahuje:

  • opis trestního rejstříku ‚ který si vyžádá příslušný úřad (musíte být bezúhonní)
  • zprávu o našich sociálních poměrech, kterou zpracovává sociální pracovnice
  • naše písemné vyjádření, zda souhlasíme s tím, abychom po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů byli zařazeni též do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení dítěte z ciziny
  • písemný souhlas s tím, že orgán sociálně-právní ochrany, zprostředkující osvojení nebo pěstounskou péči, je oprávněn zjišťovat další potřebné údaje pro zprostředkování a také kdykoliv zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností, uvedených ve spisové dokumentaci
  • písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, jestliže úřad považuje takovou přípravu za účelnou
  • stanovisko úřadu k žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče

Dále tyto informace postupuje sociální pracovnice na Krajský úřad.

 

V lednu 2012

jsme byli pozváni k psychologickému vyšetření (tzv. psychotesty):

Testy trvaly 4 hodiny a skládaly se z otázek na PC a dalších mnoho otázek psaných rukou, celkem několik set. Od charakteru, po běžný rozhled, dětství, vztahy v rodině, způsob výchovy, znalost partnera, minulost, minulé vztahy, trávení volného času, partnerské soužití, sexuální život.

 

Musíte se smířit s tím, že se zkrátka při této cestě za děťátkem svléknete zcela do naha.

Minimálně duševně ano.

 

 

Únor 2012

Druhý psycho pohovor, individuálně já i Petr, máme za sebou. Naše minulé psychotesty dopadly výborně, podle výsledků až překvapivě. Mám z toho dojem, že jsme na 99% vhodnými rodiči.

Paní psycholožka byla velmi milá a příjemná.

Pro nikoho není lehké hovořit o minulosti, bývalých vztazích, rodině, dětství, o svých negativních vlastnostech, o všem, co se vás týká.

Ale bez těchto informací se nepohnete z místa. A čím dřív se s tím svlékáním do naha smíříte, tím lépe pro vás.

 

 

Dostali jsme úžasné informace ohledně našich přípravných kurzů (seminářů či školení).

Běžně se na ně čeká velmi dlouho, ale měli jsme velké štěstí a tak budeme mít 4dny v kuse koncem března a 4dny v dubnu.

Dříve byly tyto kurzy (školení) po 1dni v měsíci, takže trvaly 4 měsíce plus doba, než vás k nim přizvali.

My jsme zcela specifický případ, jelikož jsme zažádali jak o adopci, tak o PP, což je výjimečné. Tudíž museli vymyslet speciální program, protože školení jsou  buď pro jedno nebo pro druhé.

 

Ani nevíte, jak nesmírně jsem šťastná, že to vzalo takový spád!

 

 

Věřím tomu, že náš andílek nám zezhora pomáhá.

Taky věřím, že se osud na nás konečně taky zase usměje a brzy budeme mít úsměv na tváři a dům plný chaosu a dětského křiku.:-)

 

 

Pokud všechno půjde hladce, po absolvování kurzů následuje zpráva na Krajský úřad paní psycholožce, zda jsme absolvovali nebo chcete-li, zda jsme to prostě zvládli a prošli jsme.

Pokud ano, dostane naše materiály a zdravotní dokumentaci lékař, kterého má pro tyto účely Krajský úřad a schválí, zda jsme vhodní i po zdravotní stránce.

Tento krok poněkud nechápu, protože toto už musela konstatovat naše lékařka a zprávu dostal do rukou právě Krajský úřad. Ale zřejmě to chtějí posvětit od někoho dalšího.

 

Po těchto krocích paní psycholožka z Krajského úřadu udělá ZÁVĚREČNOU ZPRÁVU a posvětí naši cestu, předá dál na úřad Právní ochrany dětí a naše žádost bude pokračovat do REGISTRU.

Tyto kroky pochopitělně taky nějakou dobu potrvají.

 

Od chvíle, kdy budeme oficielně zařazeni v registru žadatelů, můžeme být "nabízeni" dětem.

Ještě budou následovat návštěvy ústavů a dětských domovů, setkání pěstounů a tak dále...

 

Věřím, že jednoznačně máme oproti ostatním žadatelům výhodu v tom, že jsme velmi benevolentní jak k samotným dětem, tak i jejich rodičům. U dětí je nám jedno, jak budou vypadat, jak budou chytré či zaostalé, odkud pocházejí atd.

Největší, nespornou výhodou, která by nám ale měla z hlediska čekání nejvíce pomoct je fakt, že žádáme o 2 děti nebo sourozence.  Ty bohužel téměř nikdo nechce.

 

A z logických důvodů jsou děti umísťovány jakožto sourozenci společně do jedné rodiny. Osobně si ani nedovedu představit, že by je někdo roztrhnul...

 

 

 BŘEZEN/DUBEN 2012

 Kurzy pro PP a adopci najdete v samostatném odkazu vlevo: 1.KURZY PRO PP/ADOPCI a 2.KURZY PRO PP/ADOPCI.

 

 

ČERVEN 2012

♥!!!!OZNAMUJEME VŠEM!!!!♥

 Že jsme byli zařazeni (po 2 měsících od seminářů) do registru žadatelů o pěstounskou péči a do registru žadatelů o adopci!:-) Jsme zase o kousek blíž ♥

 

***************

Bylo nám sděleno, že zařazení do registru probíhá cca do měsíce.

Po 2 měsících jsem nevydržela a kontaktovala Krajský úřad.

V ten den naše rozhodnutí odešlo na naěi adresu.;-)

Doporučuji Vám, nečekejte!!!

Četla jsem hrůzné diskuze o 4, i 5 měsících, protože byly prázdniny, na jiné zapoměli, další složka se ztratila.

Bombardujte úřady jak to jde, jinak se taky dočkáte bůh ví kdy.

 

Nedokážu pochopit, že ve státě, kde je tolik dětí v ústavech a dětských domovech, je k dispozici jediná paní psycholožka na celý středočeský kraj. Druhá odešla a jinou jaksi nedosadili....

Je tohle normální? Dá se vůbec toto v jediném člověku zvládnout...? A co, když je paní nemocná? Co, když už prostě nemůže??

Nás sociální systém je skutečně zoufalý a k pláči!

Kdybyste věděli věci, které víme my a nemohu je tu zveřejnit, brečeli byste taky :-(.