Filípkovi s láskou. / DISKUZE / Další pokus o miminko??

Další pokus o miminko??

Musíte být přihlášeni pro přístup do diskuzních fór. Můžete to provést tady

Autor Zpráva

Petr Dolejší

24. květen 2011 12:34:43

Prosím všechny maminky či tatínky, kteří se rozhodli i přes veškerou bolest pokusit se o další miminko. Povedlo se vám? Po jaké době? Nebo se stále ještě marně snažíte?

Editováno: 08. září 2011 12:07:27

Jitka Brožková

26. červen 2011 16:45:13

Odpověď:Další pokus

Ahoj Lucko a Petře,

bolest nad ztrátou Leničky nepominula, ale nadále se snažíme žít tak, aby to zraňovalo co nejméně. Hned po pár měsících jsme si říkali, že to přece tak nenecháme a vložili jsme svou naději, že se ta bolest zmenší, do dalšího pokusu o miminko. Jsme bohužel ten typ snaživců, kterým nebylo dopřáno počít přirozeně a tak jsme se opět obrátili o pomoc na lékaře.
Nepřipouštěli jsme si, že by to mohl být problém, když jsme přeci před 9ti měsíci otěhotněli. Před týdnem ale zazvonil u nás telefon a po skončení hovoru jsem byla v koncích. Nejen že se nyní musíme vyrovnávat se ztrátou své drahé holčičky, ale také s tím, že už nikdy další dítě mít nebudeme.
Přeji Vám, ať se rozhodnete jakkoli v dalším pokusu o dítě, abyste nakonec byli šťastnější.
Jitka

Petr Dolejší

17. srpen 2011 21:34:25

Odpověď:Jitko

Jitko, nevím, co napsat, než že nás to neuvěřitelně mrzí...ne, to je příliš slabé slovo...ani neumím vyjádřit, jak moc je mi to líto.
Vím, že jste toužili po vlastním děťátku, ale přemýšleli jste o pěstounské péči? O adopci?
Já ještě před pár měsíci byla rozhodnutá, že už do těhotenství nikdy nepůjdu, že už to nepodstoupím a že dítě adoptujeme. Pro nás dva tato myšlenka vůbec není cizí a pokud by nám už miminko nebylo souzeno, rozhodně touto cestou půjdeme..

Moderováno: Petr Dolejší (17. srpen 2011 21:34:49)

Moderováno: Petr Dolejší (17. srpen 2011 21:42:01)

Petr Dolejší

29. září 2011 16:56:39

Odpověď:Je to jediný lék

Ahoj Luci a všechny maminky a tatínkové, co přišli o své andílky. Já jsem maminka Verunky, viz příběh, rodila jsem 12.5.2010 a 13.5.2010 nám Verunka zemřela. Věděla jsem, že musím jít dál, hrozně to bolelo a bolí dodnes, ale ta bolest je již jiná. Hned po šestinedělí se nám podařilo otěhotnět a teď jsem již ve 14tt, dřív jsem psát nechtěla, čekala jsem na druhý trimestr. A mé pocity? Už si dokážu pochovat miminko, už se dokážu dívat na video, kde je naše krásná Verunka, připadá mi, že zase konečně žiju. Nikdy jsem neměla problém s otěhotněním, ani jsem si tento problém nepřipouštěla, ale čeho jsme se bála nejvíc bylo to, že budu celé těhotenství vystrašená, že něco se stane, že toto nedopadne a to díky tomu, že jsem na internetu pročetla spousty smutných příběhů. Kupodivu jsem celkem klidná, až mne to samotnou překvapuje, začíná mi pomalu růst bříško a já mám radost, že miminko prospívá, mám za sebou screening, který je v pořádku a já jsem moc ráda a opravdu se těším na své miminko. Verunka bude vždy v našich srdíčkách, ale život jde dál a my tu musíme být pro naše už celkem velké 2 děti a pro to maličké, co mám nyní v bříšku. Každý to cítí jinak a vníme, jen jsme chtěla říci, že toto je jediný lék na ztrátu miminka, to již vím, že toto je opravdu lék, bolest bude vždy, ta nezmizí, ale je daleko méně intenzivní a je to daleko lepší. Přeji všem maminkám, aby opět držely své miminka v náručí a radovaly se z toho, že tu jsou s námi.
Lucinko tobě moc děkuju.
Katka