Filípkovi s láskou. / Dovolená u moře v šestinedělí

Dovolená u moře v šestinedělí

      

 

 

Jelikož jsme byli zcela zoufalí a já jsem na tom byla psychicky velmi špatně, rozhodli jsme se, že uprostřed zimy na chvíli utečeme realitě a pojedeme k moři.

A vědomí, že pojedeme daleko pryč mě držela nad vodou a pomáhala mi přežít ty nejhorší dny. Nemyslela jsem na nic jiného, než na to, že nebudu potkávat známé tváře, nebudu muset nic vysvětlovat, nic řešit….

 

Bohužel bylo vše poněkud jinak, než jsem si myslela.

Tvrdá realita začala hned v letadle, když z těch pár miminek, co tam bylo, skončilo jedno přímo vedle nás, další v řadě před nimi a další chovala maminka přímo ve výhledu přede mnou.

Bylo to velmi drastické a let byl pro mě utrpení.

 

Nějak jsem si myslela, že jakmile budu daleko pryč, mávnutím proutku se vše změní a já budu šťastná a bez bolesti.

Jenže tak to nefunguje. Miminka se na nás doslova lepila. Pokaždé jsem to oplakala a pokaždé mě to hodilo úplně někam jinam na několik hodin.

 

První dva dny byly spíše depresivní, ale pak se vše zlepšilo a já si užívala nádherného moře, slunce a nicnedělání.

 

Pokud nějaké naminky zajímá, zda jsem se koupala, ač jsem byla v šestinedělí, tak musím říci, že jsem byla přesvědčená, že prostě budu. Ale nakonec jsem to předržela ty první dva dny a pak už jsem vydržela do konce a nekoupala se. Také je to hodně tím, že jsme neseděli na lehátku u bazénu, ale jezdili jsme a chodili po okolí...

 

 

Všem, kteří jste prošli nějakou bolestnou událostí, doporučuji zvednout kotvy.

Sice se musíte zase vrátit domů, ale minimálně je to o maličký krůček lehčí. Věřte mi.