Filípkovi s láskou. / JE TO ROK...

JE TO ROK...

Dnes, 17.1.2012 je to rok.

 

 

Rok od chvíle, co jsi nám odešel, má lásko.

Rok, co jsem Tě porodila a chovala v náručí.

Rok, co jsem naposledy viděla Tvou překrásnou tvář a byla dojatá tím, jak dokonalá je.

 

 

Jaký bys byl asi dnes....?

Překrásný chlapeček se světlými kudrnatými vlásky a smějícíma se očima. Nejspíš bys už ťapal sám nebo za pomocí našich rukou.

Naše velká Anie by Tě stále ochraňovala a hlídala a chodila by za Tebou, abys nám někam neutekl. Přesně vidím ten její výraz v psí tváři a ta čokoládová, laskavá kukadla. A malá Ája by Ti okusovala tkaničky na botičkách.

Zbožnovala by Tě. Pravděpodobně by spala u Tvé postýlky a kontrolovala, zda spinkáš.

 

Dnes bychom pozvali Tvé prarodiče a strýce a slavili bychom Tvé první, nádherné narozeniny s jednou svíčkou.

Bráška by Ti určitě namaloval obrázek a vybral nějaký dárek.

Miloval by Tě a dával na Tebe pozor. Tak strašně moc se těšil, až tu budeš s námi. 

Fotili bychom jako o život a rozplývali se nad tím, jak jsi šikovný, nádherný, upatlaný, rozkošný.

 

Dnes bys byl absolutním středem pozornosti.

 

A jsi i tak. Jen za jiných okolností.

 

Dnes jsme ve vzpomínce s Tebou.

Slz, kterých dnes proteče, bude nepočítaně. Ale já je nechci zastavit. Chci je věnovat Tobě, můj synu. Každičkou z nich.

 

Stále naivně doufám, že si někteří díky Tvé smrti uvědomí, jaké nesmyslné malichernosti neustále řeší.

Není nic důležitějšího, než aby ti, které milujeme, byli na světě s námi a byli zdraví.

Všechno ostatní je pomíjivé.

Dnes už vím, že věci jako špatný vztah, rozchod, rozvod, nemoc, špatná práce, nevěra.....to jsou skutečnosti, které můžeme změnit. Můžeme s nimi bojovat.

Ne vždy vyhrajeme, ale máme možnost volby. A je na nás, zda se ji chopíme. Zda dáme či dostaneme druhou šanci.

 

Štěstí je přeci v takovém málu. Pro někoho je to samozřejmost. Něco, čeho si neváží. Pro mě je to vše.

Dala bych cokoli, abys tu byl teď s námi.

 

 

Není lásky, která by se rovnala té mateřské.

Miluji Tě.

Tak moc, že mi to trhá srdce. A tajně doufám, že se ty rozervané kusy zase někdy zacelí.

To je úděl ženy. Ženy, která přežije své dítě.

 

 Měl bys vědět, že první myšlenka každého rána patří Tobě.

A nikdy, ani jediný den v mém životě, tomu nebude jinak.

 

V 15tém bydlení jsem konečně našla svůj opravdový domov. Paradoxem je, že jsem tu zplodila i pohřbila to nejcenější.

Nikdy už z našeho domu nikam odejdu. Jak bych jen mohla, když tu mám Tebe.

 

Děkuji, že jsem směla být Tvou mámou.

Děkuji, že sis vybral mě.

 

Nikdy nezapomenu na každičký den s Tebou

Vždycky budu Tvá máma a Ty můj syn.

 

Můj andílku.

Můj Filípku, milovníku koní.

Mé všechno.

 

Miluji Tě. 

Ať už jsi kdekoli, vím, že to víš.

 

 Tvá maminka

* * *

* * *