O mně

 

 

 

 Jmenuji se Lucie.

Nejsem ani psycholog, ani fundovaný odborník.

Mám jen silné sociální cítění a potřebu pomáhat druhým.

 

Jsem jedna z vás.

 

Žena, které zemřelo miminko.

Žena, která přežila své dítě.

Žena, která ho porodila, pohladila, polaskala a pohřbila.

Žena, které vyrvali srdce zaživa z těla. A marně se ho snažím nacpat zase zpět do hrudního koše.

 

Náš překrásný, zcela zdravý syn Filípek, zemřel 17.1. 2011, v 8. měsíci těhotenství.

Mně bylo 35 let.

 Příčina jeho náhlé smrti bohužel nebyla nikdy objasněna. 

Navždy zůstane hluboko v našich srdcích.

Můj příběh o ztrátě Filípka naleznete v odkazu MŮJ PŘÍBĚH  .

 

 

Mám báječného manžela a syna, kteří mi dávají sílu jít dál.

Ať už se v tom bahně válíte sebedéle, rodina a pud sebezáchovy je nakonec to, co vás donutí zase vstát a jít dál. I když máte chuť umřít.

 

A my musíme žít, musíme jít dál. Pro naše děti. Pro všechny naše děti.

 

Život je tak krásný. Krutý, ale i krásný. A já věřím, že jednou zas přijde den, kdy si toto budu moci říci.

Jednou ano.