Filípkovi s láskou. / Pocit viny

Pocit viny

              

 

 

Myslím, že je to asi zcela normální a nejsem ani první ani poslední.

Pocit viny. To bylo to, co jsem cítila.

 

 

Cítila jsem ohromnou vinu. Takovou, že ji má bedra ani nedokázala unést.

 

Napadaly mě hrozné věci. Jako že jsem na sebe v těhotenství měla dávat větší pozor. Že jsem měla cítit, že něco není v pořádku. Že jsem měla poznat, že se Filípkovi něco děje.

Měla jsem od večera bolesti břicha, ale přikládala jsem je všemu možnému.

 

Říkala jsem si, kdybych jela hned, kdyby mě to napadlo, kdybych se víc sledovala, kdybych víc odpočívala, kdyby……………..KDYBY…….

Tato slova jsem slýchala sama v sobě dlouho….

 

 

Lékaři i můj muž mi několikrát zopakovali, že to NENÍ má vina a racionálně jsem věděla, že není, ale podvědomí je silné….

 

Jistě má tyto zkušenosti mnoho jiných žen, možná každá z nás to tak cítí. Ale vinu může možná cítit i tatínek, může mít pocit, že to měl vycítit on nebo se o ženu lépe starat, lépe ji ochraňovat.

 

Nic jiného, než pochopit, že za to nemůžu, nezbývá. Chce to čas, to už vím.

Ale stejně asi nepřestanu nikdy hledat nějakého viníka.

Odmítám si připustit, že se to mělo stát, že to mělo tak být.

Pak bych se totiž do smrti musela ptát PROČ.

* * *

* * *

Napište mi váš příběh, jak jste to prožívali vy nebo někdo ve vašem okolí…??

Budu velmi vděčná i za pocity tatínků.