Filípkovi s láskou. / Sladká nevědomost?!

Sladká nevědomost?!

    

 

 

Sladká nevědomost..............skutečně je tak sladká......?

 

Já spíše cítím velmi hořkou příchuť na rtech....

 

Myslela jsem si, že vím vše.

Dobrá, tak ne vše, ale mnoho. Většinu. Většinu věcí, která se týká těhotenství, porodu a tak dále.

Jak naivní jsem byla.

 

 

Věděla jsem to, co ostatní. Že se "něco" může stát a žena může potratit.  Že žena může miminku ublížit, když v těhotenství dělá něco, co nemá.

Že může být miminko postižené, když žena kouří, užívá omamné nebo psychotropní látky, silné léky, když prodělá nějakou zákeřnou nemoc, infekci...nebo když se genetika či příroda rozhodne za nás.

 

Ale tohle všechno jsem nedělala. Byla jsem svědomitá a vzorná těhulka.  A genetické testy navíc dopadly dobře.

 

Takže nebyl důvod..........nebyl jediný důvod......

 

Myslela jsem si, že jsem hrozně moc chytrá a vím vše. Nevěděla jsem, že by miminko mohlo jen tak z ničeho nic umřít, když se dobře vyvíjí a nic mu nechybí.

Když jsem výjimečně něco někde četla, bylo to zpravidla jen o postižených nebo nemocných dětech.

Proč by proboha umíralo zcela zdravé miminko???

 

Naivní, naivní, naivní.

 

Proč mi nikdo nic neřekl?

Proč jsem nikde nečetla o možnosti úmrtí zcela zdravého miminka, o tom, že ho budu MUSET porodit? Že mě tohle může potkat, i když jsem vzorná těhotná maminka se skvělým zázemím a láskou na dlani.

Proč?

 

Proč se o této kruté možnosti NIKDE nemluví?

Ani na gynekologii, ani v médiích, ani v předporodních kurzech. Nikde.

 

Takže, když se to stane, má člověk pocit, že je JEDINÝ na světě. Je šílený z toho, proč si ten někdo nahoře vybral zrovna jeho.

 

Až, když se to stane, začne člověk v naprostém šílenství a zoufalosti pátrat kolem sebe, leží v internetu a snaží se najít nějakou nitku....cokoli, co mu dá pocit, že není jediný...

 

Dnes vím, že nejsem jediná. Ale ten pocit, že jsem jediná, byl šílený.

 

Ptám se, zda je možné, že my maminky, kterým se nám to stalo, máme stejné příznaky -časté bolesti břicha, šílená stálá únava v druhém i třetím trimestru a totální vyčerpání....

 

Není to něco, nad čím by se lékaři měli pozastavit a řešit to??? Aby nám jen neodpovídali slovy "To je normální"....???? Skutečně je to normální??? Myslím, že není!!!

 

 

Snad se jednou něco změní a nastávající maminky budou vědět, že se může stát něco tak bolestného, co se stalo mně.

 

 

Ne proto, aby byly šílené strachy celé těhotenství.

Ale proto, aby věděly, tušily, že něco takové existuje. Aby věděly, že nejsou a nikdy nebudou samy.

Bohužel i bohudík.

* * *

* * *