Příběh Aleny

Jmenuji se Alena a chtěla bych se vám vypovídat.Přečetla jsem si Váš příběh. I já jsem si tím prošla.....

 

Začnu od začátku. 15.5.2008 se nám narodila krásná a zdravá dcerka Andrejka. S manželem jsme chtěly víc dětí. Bez problémů jsem otěhotněla. Měla to být opět holčička. Těhotenství bylo ukázkové,krásné. Termín porodu byl 27.11.2010. Holčičce se nechtělo ven,tak mě pani doktorka poslala 2.12. na příjem. Tam jsem se dozvěděla že holčička není holčička ale vytoužený chlapeček. Paní doktorka -jiná- mě prohlédla a řekla že mě nebude trápit že počkáme pár dní.

 

 

5.12. jsem šla s dcerou na Mikuláše a k večeru jsem začala cítit že je něco špatně-necítila jsem pohyby. Okamžitě jsem jela do porodnice,kde už mi monitor nenatočily.

 

Po sletu všech doktorů k mému ultrazvuku mi bylo jasné že je zle. Na obazovce netlouklo srdíčko.

 

Ano,i já jsem porodila ve 41 tt mrtvého chlapečka.

 

Díky za Andrejku-dcerku která mě nenechala truchlit. V tu dobu jí byli skoro 3 roky.

Chtěla jsem otěhotnět a doufat že bude vše v piořádku. Podařilo se. Čekala jsem holčičku,chodila každý týden na kontroly a ultrazvuky aby se neopakovala ta samá věc-můj andílek byl kolem krčku zamotaný pupečníkem.

 

 

Po krásném a ukázkovém těhotenství se mi narodila 20.1.2012 dcerka Nikolka. Po 2 dnech mi zdělili že malá má Downův syndrom.

 

Je mi 28 let a ten život mě zkouší.......