Filípkovi s láskou. / VAŠE PŘÍBĚHY / Příběh maminky Barunky

Příběh maminky Barunky

 

 

Při čtení vašich řádek se mi hrnou slzy do očí a při každé větě vzpomínám na to jaké to bylo a je, jak strašné a bolestné je to co, nás potkalo.

 

Dnes je to půl roku, co jsme s partnerem přišly  ve 38.tt o své první dítě,dcerku Barunku...v ten okamžik se nám změnil život a tahle událost zasáhla celé naše široké okolí, ale hlavně mě stáhla na úplné dno a já přestala věřit ve všechno a jen v duchu prosila, ať je vše jen zlý sen, který mě v životě nepotkal..změnil se mi život...změnila jsem se já........bolest ve mě zůstane navěky, bolest v srdci se nevytratí.....nyní jsem těhulka a čekám Barborky sourozence a prosím svého andílka v nebi, aby toho malého tvorečka opatroval...

 

Umím si představit pod každým vašim písmenem tu bolest, co prožíváte, ale hlavně ty nejhorší první momenty, kdy člověk nevěří a jak píšete umírá pomalu s realitou a padá na dno, ze kterého postupem času vstává se vztyčenou hlavou a špetkou chuti bojovat s nepřízní osudu....žít jednoduše dál, né tak jako dřív, ale žít...

 

Přeji vám hodně sil, světlých momentů a lepších zítřků.