Filípkovi s láskou. / VAŠE PŘÍBĚHY / Příběh maminky Karlíčka

Příběh maminky Karlíčka

 

 

Já jsem porodila letos v lednu ve 28.tt chlapečka,který mi hned po porodu zemřel...

 

Ten den ráno jsem začala mít bolesti,ale jako prvorodička jsem myslela,že to jsou bolesti od toho,že jsem dva dny nebyla na wc,nenapadlo by mě,že bych mohla rodit,celé těh.bylo v pořádku,žádné komplikace nebyly...bolesti byly čím dál větší,že už se to nedalo vydržet,vstala jsem z postele s tím,že probudím přítele ať mě odveze do nemocnice,protože to už nemůžu vydržet,přitom mi praskla voda,teda spíš vytryskl gejzír plod.vody...

 

Okamžitě jsem volala záchranku a než přijeli(10min.) tak byl chlapeček skoro venku...záchranka přijela,okamžitě s ním začali dýchat,píchli mu adrenalín,dělali masáž srdce,mezitím volali druhou záchranku s inkubátorem...ta přijela asi za 3/4hodiny.první paní doktorka pořád dýchala s malým,průběžně poslouchala srdíčko,druhá paní doktorka,která přijela s inkubátorem si malýho převzala poslechla srdíčko a oznámila mi,že neslyší žádné ozvy...nemohla jsem tomu uvěřit..opakovala mi to asi 3krát.pak mi žalem puklo srdce...

 

Náš chlapeček se narodil živý,slyšela jsem ho jak poplakával.ani mi ho nedali pochovat..zahlídla jsem ho jen na malou chviličku...Nikdo nepřišel na to,co se stalo.pitva nic neukázala...malej byl úplně zdravej.pořád na něj myslím a myslet nepřestanu...

 

 

Náš syn dostal jméno Karel po svém dědečkovi...

Já nevím,proč mi ho nedali pochovat,asi prpto,že jsem rodila doma nebo nevím...na jednu stranu mě to je strašně líto,ale na druhou stranu to je možná i lepší...

Kdyby mi ho dali do náruče,tak bych jim ho asi dobrovolně nedala zpět...na tohle se člověk nedokáže připravit a nikdy předtím jsem o tom,že by se to někomu stalo taky neslyšela...asi to je tím,že takovou choulostivou věc člověk do světa moc neroztrubuje. ale je neuvěřitelně moc stejných osudů...

 

Je dobré vědět,že mě dokáže někdo pochopit jak se cítím,protože ten kdo to neprožil opravdu neví...jsem alergická na větu-Vím jak se musíš cítit-NEVÍ,ten kdo to neprožil neví...ani si to nedokáže představit.

 

 

Jsou dny, kdy to je lepší, ale z toho kudy chodím, tudy brečím...dnes se chystáme s přítelem na hřbitov, abysme tam Karlíčkovi dali kytičku a zápálili svíčky,takže už od rána jsem jak tělo bez duše a chodím od ničeho k ničemu...ze začátku jsem se všem vyhýbala,protože každý opakoval ty stejné věty a to mi nepomáhalo-spíš naopak.

 

potřebovala jsem být jen mezi nejbližšíma...Bydlíme na vesnici,kde všichni o sobě všechno ví a jít např. do obchodu a vidět jak lidi předemnou klopí zrak a slyšet jak si o tom šeptají je strašný.

 

Píšu a tečou mi po tvářích slzy,tak pokud najdete nějaké chyby,omluvte je...