Filípkovi s láskou. / VAŠE PŘÍBĚHY / Příběh maminky Leničky - část deníčku

Příběh maminky Leničky - část deníčku

 

 

12.3.2011

Ahoj Leničko,

 

je to přesně měsíc, co jsem začala pochybovat o tom, zda to co vidím na vložce není náhodou plodová voda. Hodně mě to děsilo, a tak jsem následující den, tj. 13. v neděli jela do nemocnice. Na pohotovosti nás prohlédli a bylo vše v pořádku. Ujistili mě, že se ti tam u mě líbí a daří, a že nejspíš zlobí jen ten hematom, který tě už ale nemůže ohrozit.

Takže jsme se s tatínkem zase v klidu sbalili a odjeli i s tvýma sestrama domů.

Prožili jsme s tatínkem příjemný a klidný večer a já se už těšila, jak spolu oslavíme ValentýnaJ …..

Valentýn byl krásný…tvoje starší sestřička nám ze školy přinesla přáníčka,…. My si s tatínkem uvařili skvělý oběd a večeři a v klidu sledovali televizi. Přitom jsem si tě hladila a cítila, jak mi na odpověď kopkáš v místech, kde držím ruce.

Už jsem se nemohla dočkat, až tě další den, tj. 15. uvidím na 3D UZ u pí. Doktorky a budu si tě moct pořádně prohlédnout, protože mě čekal podrobný ultrazvuk.

 

….15. jsem byla trochu zklamaná, protože přístroj, na kterém jsem si tě prohlížela nebyl tak dobrý, takže jsem tě moc dobře neviděla. …. Ale byla jsem spokojená, protože jsi byla zdravá a dávala jsi jasně najevo, ať tě už tím UZ neotravujeme, že se ti to nelíbí.:-)

 

Další den jsme jeli s tvojí druhou sestřičku na pravidelnou prohlídku k dětské lékařce. U paní doktorky jsem se s tebou samozřejmě pochlubila a ona nám gratulovala a říkala, že teď už to bude určitě dobré.

 

Byla jsem tak šťastná, spokojená a klidná,…. Byla jsem přesvědčená, že už je to nejhorší za námi!

Taťka už pomalu začal přemýšlet, jaké auto by pro nás 5 bylo vhodné. Tak, abychom se tam vešli a mohli v pohodě cestovat.

Už jsme si to všechno vymysleli a mooooc se těšili…..

 

 

19.3.2011

 

Je to přesně měsíc, … 21. týden co tě nosím pod srdíčkem,… a co cítím, že ze mě něco vytéká,…odpoledne jsem na vložce objevila mnohem větší skvrnu. A další vložka…..

Honem voláme babičce…. Přijíždí i s dědou…… rychle odjíždíme do nemocnice. Je tam ta samá doktorka co minulý týden. Omlouvám se, že jsem tam zase, ale mám strach, že je něco špatně, chci zachránit co se dá…. Udělá mi všechny možné vyšetření, ale nic špatného nenachází…. Oddychuji si,… zase jen plaším…. Kdy už se dám do pořádku a přestanu sýčkovat,…. Když lezu dolů, bolí mě břicho…. Ale to nic,…. Malá je v pohodě,… voda to není a plave si úspěšně dál.

Odcházíme jako hypochondři, ale šťastní, že se nic neděje.

… doma se loučíme s babičkou a dědou a posíláme je domů. Když se jdu s nimi rozloučit, už ke dveřím nedojdu….. něco ze mě naráz vyteklo. Utíkám do koupely a koukám, že je toho hodně.

Ale doktorka říkala, že to co vyteklo, tak je jen malá část hematomu,…. Takže to bude nejspíš zbytek. Taťka říká,…. Tak a rozloučila jsi se se zbytkem hematomu a teď budeš mít klid.

… Už jsem dost plašila,… možná má pravdu. Ale raději si jdu lehnout k televizi. Odpočinek mi prospěje. Těch nervů už bylo dost.

… ale ne,…. Jsem zase celá mokrá,…. To už je divné,… to nemůže být hematom,… tak moc neeee!

Brečím a brečím,…. Pořád to ze mě teče…..  taťka jede zase pro babičku …. Než dojeli, byla jsem ještě 2x celá mokrá. Třesu se zimnicí a brekem, vím, že je to celé špatně. Ztrácím tě, moje zlatíčko!!!!!!!

….

Je po půlnoci,….Jsme v nemocnici…. Sestřička už dopředu hlásí doktorce, je to voda, zůstane tady….

Pořád máme ještě trošku naděje, že se přece jen dá něco dělat, abychom tě neztratili.

Na UZ se doktorka dlouze dívá,….srdíčko ti bije, jen voda je pryč. Nemůžeš se pořádně hýbat. Je to zlé. Rovnou nám říká, že vyvoláme potrat. Jiná šance není.

Nechápeme,… před 5ti hodinami bylo vše v pořádku a teď je najednou konec…. Nechceme se s tím smířit!

 

Odcházím na nemocniční pokoj s nadějí, že kdyby tam zůstala třeba jen polovina vody, šlo by to ještě vydržet do 24. týdne, kdy bychom tě už dokázali zachránit.

 

Nespím,… pořád jen myslím na tebe, ty můj poklade,… nechci o tebe přijít! Držím si tě přes bříško v dlaních a cítím, že jsi pořád se mnou. Cítím, jak mě kopkáš, i když už se moc hýbat nemůžeš.

 

Je ráno. Čekám na slíbené UZ, které rozhodne, zda je možná záchrana a nebo ne. Je strašně operací, ….doktorka pořád nikde. Už je odpoledne, ….skoro večer. Je to k nevydržení. …. Je večer. Žadoním o UZ. Moje nervy jsou už nadranc. Pořád jen brečím a pořád si tě držím, abych věděla, že jsi ještě tady. Že jsi se mnou. Zpívám ti. Mluvím k tobě, aby ses nebála. Abys věděla, že jsem pořád s tebou.

Volají mě na UZ. Jdu s úlevou, že už konečně budu vědět, na čem jsme. Ta nejistota je strašně zdrcující.

….Je to špatné…. Nemáš už skoro žádnou vodu. Žádný prostor na pohyb, žádnou možnost pít a čůrat. Ale pořád jsi tu s námi. Skoro tě tam nevidím. Abych tě mohla dobře vidět, musela by tam být voda. Ale ta tam není. Vidím jen to tvoje srdíčko, jak statečně bije a odměřuje nám náš společný čas.

… Dali mi na výběr… vyvolat porod a ukončit tak to utrpení hned a nebo čekat na konec, který stejně přijde.

….. Nedokážu si to bez tebe představit, ale nikdy bych tě nenechala abys trpěla. Moc tě miluji!!!

S bolestí v srdci a se slzami v očích říkám, že to ukončíme.

 

………

 

Je ráno,… pondělí 21.2.2011, den, kdy má být utrpení u konce. Pořád střídavě brečím, zpívám ti, povídám si s tebou, hladím tě a cítím, jak mi odpovídáš….

Až to přijde, chci aby byl u toho i tvůj táta. Volám mu, a domlouvám se s ním. Je úžasný. Moc bys ho měla ráda, věr mi.

Abychom mohli být jen spolu, jako rodinka, tak odcházím na nadstandardní pokoj. Pouštím si televizi a koukám na nějaký pořad s názvem sama doma.

… ve  dvanáct hodin dostávám první pilulku na vyvolání porodu/potratu. Je jedna hodina a zatím se nic neděje, ale volám raději taťkovi, aby tu už ve dvě odpoledne byl!

Je půl třetí a táta je tady. Držíme se za ruce a koukáme spolu na televizi. Jako kdybychom byli u nás doma a odpočívali. Jsem konečně uvolněná a věřím, že mě podrží. Už není cesty zpět.

Jsou tři hodiny a volají mě na další pilulku. Když mě doktor prohlíží, jsem otevřená na 3 cm. Zavádí další pilulku a odcházím zpátky na pokoj.

Povídáme si a koukáme na další pořady. Snažíme se být uvolnění a v pohodě. Nechci, abys nějak trpěla nebo se nervovala s námi.

Je pět hodin a začínají mi bolesti. Volám sestřičku, že mám tlaky na čůrání. Hned přichází.

Říká, že už to bude. Během 3 minut jsi venku.

Jsi tak maličká! Jsi tak nádherná! Chci si tě pochovat. … Mám tě v dlaních!!!! Vidím, jak se mi v nich hýbeš,…. Jak otvíráš pusinku,…. Slyším, jak vydáváš první hlásek!!! …. Sestřička odstřihuje pupeční šňůru…. Vidím, jak umíráš,… vidím tvůj poslední pohyb a najednou je konec.

Pořád koukám na ty tvoje nádherné ručičky,… vidím v nich svoje ruce,… na ty tvoje nádherné nožičky, hlavičku, zavřená očička, tmavé známky vlásků po tatínkovi.

… Leničko moje!!!!! Zlatíčko moje!!!! Jsi tak nádherná!!!! Proč????.... Proč jsi musela odejít!!!!

 

…MILUJEME TĚ,…. CELÝM NAŠÍM SRDCEM….. A VŽDYCKY TĚ BUDEME MILOVAT!!!!

 

Pa zlatíčko,… určitě se ještě sejdeme.