Filípkovi s láskou. / VAŠE PŘÍBĚHY / Příběh maminky Zuzanky

Příběh maminky Zuzanky

9. prosinec 2009  

Je to měsíc, co jsem porodila svoji vytouženou zdravou, ale bohužel mtrvou holčičku ve 40 týdnu těhotenství. Nemůžu se s tím vyrovnat, stále jen brečím a kladu si spoustu otázek, protože máme podezření, že lékaři něco zanedbali.

 

Jelikož jsem měla už termín porodu v neděli 15. 11. 2009, můj lékař mi v pátek oznámil, že mě předává už do porodnice. Měla jsem tam jet v pondělí, ale v sobotu jsem začala mít zlé tušení, že něco není v pořádku. Nevím, nedokážu to popsat, ale věděla jsem, že se něco děje, malou jsem cítila jinak a méně než doposud. Hned jsme s manželem vyrazili do porodnice. Tam jsem jim svěřila své pocity, obavy. Hned mi natočili ozvy a mně spadl kámen ze srdce. Byla jsem ráda, že malá žije, nic víc mě nezajímalo. Doktor mě ještě prohlédl a usoudil, že malá je ještě hodně vysoko a na porod to nevypadá. Prý je vše v pořádku, mám jít domů a dojít v pondělí na kontrolu. Údajně je normální, že před porodem už nejsou pohyby tak intenzivní, protože miminko má v děloze málo místa a někdy i spí. Neměla jsem důvod mu nevěřit, s úlevou jsme zamířili domů.

 

V neděli se nedělo nic mimořádného, bylo to stejné jako v sobotu. V pondělí jsem s manželem jela na předepsanu kontrolu. Na ten den nikdy nezapomenu. Sestřička nemohla najít ozy, stále mě uklidnovala, ale já jsem věděla, že je zle. Volali doktora, byl to ten stejný, co sloužil v sobotu. Udělal mi ultrazvuk a sdělil mi, že dítě je mrtvé. V ten moment se mi zhroutil život.

 

Zavolali manžela a vše mu řekli. Následovalo vyvolání porodu a porod mrtvého dítěte. Na to nikdy nezapomenu, byl to ten nejhorší zážitek v mém životě. Kdyby u mě nebyla moje rodina po celu dobu porodu, tak skáču z okna. Dva dny po porodu jsem podepsala revers - nezvládala jsem to tam, dívat se na štastné těhotné. Musela jsem domů, ke své rodině. Nikdo mi nedokázal říct proč?????? 

S manželem jsem se musela jít na ni podívat na pitevnu, musela jsem vidět jak vypadá, jinak bych si to do smrti vyčítala. Byla nádherná. Manžel při odchodu řekl, že byla celá jako maminka, a byla.

 

Manžel byl a je přesvědčen, že v tu sobotu lékař něco zanedbal. Pitva prokázala jen to, že malá byla uplně zdravá, neměla žádné vývojové ani genetické vady, vážila 3 kg a měřila 50 cm a vlastně se udusila. Nitroděložní hypoxie bylo napsáno. Ale proč??? To měli zjistit na pitvě z placenty a pupečníku. Jenže my měli v pitrevním protokolu napsáno, že placenta a pupečník nebyly vyšetřeny, protože je pitevní sanitářka nedopatřením zlikvidovala. To už bylo i na mě trochu moc, proto jsme podali trestní oznámení, aby policie vše řádně prošetřila. Není přece možné, aby se v dnešní době něco ztrácelo z pitevny, obzvlášť něco tak důležitého. Jsme přesvědčeni, že pitva placenty a pupečníku ukázala na pochybení stran nemocnice. Že kdyby mi v tu sobotu udělali ultrazvuk, zjistili by, že se malá dusí, protože by byla v křečovité poloze a proto se mi zdálo, že ji cítím jinak, že se tolik nehýbe. Měla omezený kyslík! Kdyby na to přišli a udělali mi císaře, tak tu dnes malá mohla být. To nám řekli i sami doktoři. Možná se mi odlučovala placenta nebo byl problém v pupečníku, ale to už teď nikdo nezjistí. Na policii nám řekli, že se jedná o trestný čin. Ztrátu placenty a pupečníku lze považovat za likvidaci důležitých důkazů a je tak důvod pro podezření ze zanedbání péče. Případ teď budou prošetřovat soudní znalci, atd.

 

Vím, že mi tím nikdo malou už nevrátí, ale manžel to nechce nechat jen tak plavat. Chce vědět, jestli tomu lékaři mohli zabránit, když pitva prokázala, že malá byla mrtvá už min. 24 hodin, to znamená, že umřela jen pár hodin poté, co jsme tam byli. Proto říkám: kdyby udělali ultrazvuk, tak to poznali.

 

Nechce se mi žít, nic mě nebaví, netěší, nemám ani náladu slavit Vánoce, ale musím. Mám ještě osmiletého syna, vím, že už kvůli němu musím jít dál, ale nejde mi to, nejde na to aspoň chvíli nemyslet. S manželem se chceme hned po Vánocích pokoušet o druhé mimi. Bojím se, aby se to neopakovalo, ale musím do toho jít znova, kvůli synovi, protože ten chce mít doma mimi, i manžel. Ale hlavně kvůli sobě, jinak to nikdy nepřekonám. Potřebuji být znova těhotná a kdyby se povedla znova ta holčička, byl by to nejlepší lék na mou bolavou duši, i když na naši Zuzanku nikdy nezapomenu.  Pořád ji budu mít ve svém srdíčku a budu na ni každý den myslet.