Filípkovi s láskou. / VAŠE PŘÍBĚHY / Příběh paní Martiny

Příběh paní Martiny

 

 

Na vlastní kůži

 

 

Já jsem taky porodila mrtvé dítě, byl to syn, dneska by měl už 7 let. Není téměř dne, abych si nevzpomněla a to mám jěště starší dceru a potom se mi narodila ještě dcera které jsou tři roky. 

 

Co mi po porodu syna nechybělo, to byl nezájem lékařů mi něco vysvětlit a nebo si jen udělat čas na chvíli promluvit. Byla jsem sice sama na pokoji, ale o to to možná bylo horší.

 

Syna jsem po porodu vidět nesměla od sestry jsem se dozvěděla, že jsem nějaká zvědavá. A tak se každý rok, v den jeho narození, s ním loučím alespoň myšlenkou.

 

 

Moc lituju toho, že jsem ho nesměla pohladit a políbit.

I po tolika letech to stále bolí a je to velice emotivní ...