Filípkovi s láskou. / VZKAZY OD VÁS

VZKAZY OD VÁS

Děkuji ze srdce vám všem, kteří zanecháte nějaký vzkaz, názor nebo svůj příběh - viz odkaz   NAPIŠTE MI  .

Pokud by vám vadilo zveřejnění, prosím o info.

Lucie

 

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------------

Milovaná Lucie

Nic není náhoda a vše se děje z nějakého důvodu. Dnes ráno jsem si chtěla na youtubu poslechnout jen přednášku mého milovaného Eckarta Tolleho. Po jeho přednášce přišlo několik videí o vitariánské stravě...a tak nějak jsem se dostala k Vašemu kanálu a přes něj na Váš blog. První, co mě upoutalo byla ta malinká nožička. A tak jsem tady. Před chvílí za mnou přišel můj muž a ptal se mě proč pláču. Pláču, protože jsem při čtení byla součástí Vaší bolesti a protože mě to vše hluboce zasáhlo. Filip je na dobrém místě. Nebojte se o něj. On přišel a odešel z nějakého důvodu a vše z lásky k vaší rodině. Vy musíte teď zjistit proč. A možná to už víte. Bolest z nás dělá krásnější bytosti. Škoda, že to nejde bez ní. Možná na jiném místě a v jiném čase.

Jste statečná, tak prostě jen buďte ... pěkně svítíte ♥ Ingrid, jižní Morava

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Milá Lucko,

chtěla bych Vám poděkovat, tyto stránky mají velký smysl, je to útočiště, podpora, pomoc, pochopení, soucítění, všechno, co člověk nachází ve skutečném příteli, přítelkyni.

Ať je Vám dobře jak v rodinném tak v pracovním životě, Blanka, maminka dvouletého Peťouse

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Milá Lucie,
 
 dostala jsem se sem úplnou náhodou, aniž bych tušila, co mě tu čeká. Přečetla jsem tuhle stránku jedním dechem od začátku do konce včetně všech ostatních příběhů a u všech si pobrečela. A ač to možná vyzní v tomhle případě divně, moc Ti děkuji za to, žes ji vytvořila. Máš pravdu, že o tomto tématu se velmi často mlčí. Lidé neradi mluví o nehezkých věcech. Vytvořila jsi úžasné (i když strašně smutné) místo. Určitě pomůže spoustě dalších se stejným osudem. I mně moc pomohla, ač jsem si nikdy tím, co Ty a ostatní maminky, jejichž příběhy tu jsou zveřejněny, neprošla. Pomohla mi uvědomit si jednu moc důležitou věc.
 
 Asi před dvěma lety se mi nějak zbláznilo tělo a vše nasvědčovalo tomu, že jsem těhotná. Když se pak po několika týdnech definitivně ukázalo, že vše byl jen planý poplach, na jednu stranu se mi hrozně ulevilo, protože jsem se na mateřství ani trochu necítila. Na stranu druhou mi to bylo skoro až líto, přistihla jsem se, že jsem tajně doufala, aby to byla pravda. A přesto, že jsem vlastně o skutečné miminko nepřišla, tak jsem se v noci budila s pláčem a velmi dlouho potom cítila hrozné prázdno. Jako by část mě chyběla. Neuplynul ani rok od chvíle, kdy jsem se po tomto zážitku zase vrátila do normálu, některé věci v mé kariéře se konečně začaly dařit, nebyla jsem si tehdy úplně jistá vztahem s mým přítelem, těhotenství by tak bylo poměrně velkou komplikací a mě začaly napadat kacířské myšlenky, že kdybych tehdy otěhotněla, asi bych si miminko nenechala.
 
 Bože, jak jsem mohla být tak strašně hloupá?! Tvoje stránky mi připomněly ten pocit, který jsem cítila, když doktorka nakonec řekla definitivní ne, jak jsem se cítila během těch probdělých nocí. Ukázaly mi, jak obrovský zázrak nový život je a že zdaleka není tak samozřejmý, jak se leckdy může zdát. Připadám si teď tak hrozně hloupě, že mě vůbec kdy napadlo, že bych mohla život svého dítěte jediným rozhodnutím ukončit. Teď už vím, že pokud bych otěhotněla, tak za každou cenu udělám vše pro to, abych ho přivedla na svět živé a zdravé. Abych mu zajistila krásný život. A pomohlas mi si uvědomit, že se vždycky může stát i to nejhorší. Nikdy dříve mě nenapadlo, že by se něco tak hrozného mohlo stát zrovna mně. Věřím, že pokud by to ale přeci jen v budoucnu nastalo, dokázala bych se s tím smířit o něco málo snáz, než kdyby to přišlo jako blesk z čistého nebe, z naprosté nevědomosti.
 
 Je mi moc líto vás všech maminek, které jste si prošly takovou tragédií, a obdivuju vaši sílu, se kterou se s ní perete. Myslím na všechny vaše andílky a je mi do pláče. Moc vás obdivuju, že jste se rozhodly žít dál a třeba se i přes to, co se vám stalo, pokusit o další miminko. Že přes tu všechnu obrovskou bolest dokážete být šťastné, radovat se z maličkostí. Jste úžasné ženy a moc vám držím palce, aby se k vám už osud choval lépe. A stejně tak držím palce všem ostatním ženám, aby si nemusely projít tím, čím vy. Přeji Tobě i všem ostatním, abyste svůj život prožily co nejlépe (i když minulost už nikdo nevrátí). Držím Ti palce, abys vše zvládla tak, jak si představuješ. Aby se ti s celou Tvojí rodinou dařilo zvládat všechna úskalí pěstounské péče i všeho ostatního.
 
 Zdraví Lucie

-------------------------------------------------------------------

Milá Lucinko a všechny maminky a tatínkové andílků...

 sedím tu u monitoru a po tvářích se mi kutálí obrovské slzy. Hrdlo se mi sevřelo a mám pocit, že se nemůžu nadechnout.

Jako dnes si pamatuji to neskutečné štěstí, kdy jsem na testu našla své první // v životě, ale také tu nepopsatelnou bolest, kdy mi v 10tt oznámili, že miminku netluče srdíčko a musím na revizi. To bylo 29.9.2010 a mně se zbořil celý svět. Tím víc, že se zadařilo až po IVF, protože přirozené pokusy byly několik let neúspěšné.

 

Když tady ale čtu vaše příběhy, zjišťuji, že bolest může být ještě mnohem větší a osud mnohem, mnohem krutější :-(

Musím říci, že máte všechny můj neskonalý obdiv, s jakou statečností zvládáte tyto nespravedlivé rány již zmiňovaného osudu.. Ani podle mně neexistuje nic horšího, než když člověk přijde o své dítě. Jen nechápu, proč se tak většinou děje lidem, kteří si to nezaslouží. Proč se některé dětičky narodí lidem, kteří si toho vůbec neváží, zatímco srdce těch maminek a tatínků, kteří by ty maličké poklady zbožňovali, zahrnovali láskou a milovali by je nade vše, jsou probodávána bolestí toho největšího kalibru?

 

Když jsem se tenkrát vrátila z ordinace s tou hroznou zprávou a čekala doma 2 dny na revizi (byl zrovna svátek), taky jsem si mezi tím vším přemýšlením "Za co? Proč? Kde se stala chyba? Proč zrovna já? Kde je nějaká spravedlnost?!" uvědomila, že všechno ostatní vlastně ztrácí význam. Lidé se stále někam nebo za něčím ženou, soudí jeden druhého podle toho, kdo co má či nemá - přitom to nejdražší a nejcennější tkví úplně v něčem jiném. Člověk by řekl, že v přirozenosti žití, ale bohužel se stále častěji přesvědčuji, že ta přirozenost žití, pod kterou si představuji otěhotnět a přivést na svět zdravé miminko, je opravdu obrovský a nedocenitelný DAR!

 

Tenkrát jsem také na svou bolavou duši, na které navždy zůstal šrám, našla pár slov, ve kterých vidím velký kus pravdy, a tak se s vámi o těch pár slov, která jsem někde vyčetla, podělím... I když už si to nepamatuji slovo od slova, myslím, že i tak je v tom řečeno vše...

 

"Oplakej toho andílka dostatečně a až budeš cítit, že by to malinko šlo, zkus najít sílu na nový začátek. Nechvátej, pomalu, a dej tomu čas.

Nenech se strhnout a bojuj, vždyť víš, že jsi byla tak strašně šťastná, i když jen pár okamžiků. Ale udělej to pro vás: pro tebe a mimi… Oplatí ti to, že jsi statečná a nevzdala jsi to, uvidíš!

Nezapomeneš… budeš mít na srdci navždy jizvu. Vezmi si z toho jedno, že když už upadneme, musíme se zase zvednout -

i když teď to tak zrovna nevypadá. Určitě je v tobě síla, jen na ní ještě není čas. Ale až to přijde, chytni jí a nepouštěj…"

 

A já se chytla a nepustila.. Po dalším IVF jsem v září 2011 přivedla na svět vymodlenou krásnou ZDRAVOU holčičku :-) Umuchlala bych ji láskou ♥

Děkuju jí za každý úsměv, který na mně vyloudí, děkuju jí za každý den, který můžu být s ní. Jsem vděčná i za noční vstávání, občasný křik, kňourání, nebo těch pár slziček, co sem tam utrousí - mám navíc to štěstí, že je neuvěřitelně hodná! Jsem na sebe pyšná a hrdá, že zrovna já jsem její máma a že si ona vybrala právě mně. Po očku jí sleduju, jak spokojeně spinká. Do očí se mi derou slzy - jsem tak neskutečně šťastná, nikdy jsem si nedokázala představit, jak moc bych jí mohla milovat. Láska k ní naplnila můj život. Děkuju jí za to, co teď cítím... DĚKUJU!!!

 

A vám všem přeju, ať v sobě také najdete tu sílu zvednout se a jít dál, ať vám vaši andílci, kteří nad vámi bdí v nebíčku, co nejdříve pošlou za sebe miminka, která tu budou moci zůstat s vámi, stejně tak, jako to to pro mně udělal ten můj nenarozený andílek. Líbám Tě do nebíčka, lásko, a DĚKUJU za ten poklad, co jsi mi seslal, jsem tuze šťastná a moc vděčná ♥

 

Držte se, Lenka N.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milá Lucinko,

Nemohla jsem jinak než Vám nenapsat. Jste neuvěřitelná žena! Je mi hrozně líto co se vám stalo!

Narazila jsem na tuhle stránku když jsem hledala vzory jak smyslů plně poděkovat porodnici za krásný porod co mi připravili. Začala sem číst víš dopis a nedokázala jsem přestat brečet celý den sem na vás myslela a odvahu přečíst si vaší starnku jsem získala až dnes. Mam doma 14 děnního chlapečka netušíte co jsem si díky Vám uvědomila. Neumim vyjádřit ten pocit který mam ! Buší mi srdce smutkem za vás ale zároven radostí a to že jsem brala všechno samozdřejmostí.

Ted bych si hubu rozbila,že to tak píšu za to,že sem někdy řekla ,že miminko nechci že sem mladá a mam čas když sem měla chvíle a litovala že sem do toho šla když sem měla ,, jako by starosti" Celé těhotenství jsem měla krásné občas jen kolísal tlak ale až ke konci těhu.porod byl krásnej a ted mi vznikla otázka komu mam za to poděkovat? Ten zázrak jediné co pořád slyším dokola když sem tlačila a doktorka neustále kontrolovala srdíčko prostě pořád slyším to srdce mýho bojovníka a děkuju bohu za to že nám dal život.

Věřím tomu,že vaše miminka na vás čekají v novém životě vy budete znovu štastný!!

Smekám před vámi! Opravdu z celého srdce ačkoliv vás neznám soucítím s vámi jako by to bylo moje vlastní!!

Můj vzkaz je možná pomatený asi plný chyb ,ale já musela napsat prostě mi to nedá ikdyž neumim pořádně vyjádřit to co bych chtěla!!!

Z celého srdce vám přeju jen mnoho štěstí a hlavně zdraví pro vás a vaše andělíčky!!

S pozdravem Tereza

-----------------------------------------------------------------------------

Vážená Lucie,

pláču hořce, jak jsem snad nikdy neplakala. Máte můj obrovský obdiv, že i přes tu neskutečnou bolest jste se rozhodla tím, že svou smutnou zkušenost na těchto stránkách sdílíte, pomoci jiným maminkám.

Vážím si žen, jako jste vy.

Se srdečným pozdravem

Martina

------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den, Lucie.

 

Chtěla bych Vám poděkovat za tyto krásné stránky. Ačkoliv nejsem maminkou andílka, ale krásné zdravé holčičky, přečetla jsem Vaše stránky od shora až dolů a plakala, ačkoliv nejsem nijka zvláštní citlivka.

 

Díky Vám a Vašemu příběhu a příběhům osattních maminek jsem si uvědomila, jak jsem mnohdy malicherná, když má dcera svůj den a zlobí a mám pocit, že na mě spadne celá domácnost. Ale hlavně jak jsem byla sobecká, když mi dcera vstoupila zcela nečekaně do života a já si pohrávala s myšlenkou na interupci, neb jsem nevěděla jak dál. Pro interupci jsem se nakonec nerozhodla, ale celé těhotenství jsem si nebyla jistá, jestli dítě chci. Ani po porodu mě nezalila vlna štěstí, brala jsem ten fakt, že mám prostě dítě. Ale ono to není jen "mít prostě dítě", on je to zázrak přivést na svět krásné, zdravé dítě a těšit se z toho, jak vyrůstá.

Až s příchodem miminka na svět jsem dospěla. Mám za to, že hodně žen dospěje, až se stanou matkami. A vidím teď vše zcela jiného pohledu, že jsem byla opravdu pitomá, že jsem se neradovala, jak by bylo za hodno, vždyť jaké mě to potkalo štěstí a já si jej nevážím.

 

Chci Vám říct, že máte můj veliký obdiv, že jste byla schopná se o veškerou bolest podělit, vytvořit tyto stránky a dát ostatním naději.

A také Vám chci poděkovat, neb díky Vám a ženám, které svůj příběh zveřejní na veřejně přístupném médiu, si mohu i já připomenout, že mám být vděčná, za to co mám a měla bych si toho velmi vážit a né se zlobit pro malichernosti a mazlit to své malé živé stříbro seč to dá, neb život je velmi pomíjivý.

 

Také mě potěšila reakce Neratovické porodnice, kterou máme co by kamenem dohodil, pouze přes most. Takovou empatii od personálu a jejího ředitele bych nečekala.

 

Až jednou budu čekat další dítě, mnohem více si toho budu vážit a užívat. Neb lidský život je neuvěřitelně křehký a přivést na svět dalšího človíčka je neskutečně těžký úděl. Hlavně pro ty, co to chtějí a pak se něco stane.....Ty, které si možnosti mít vlastní dítě neváží, no to je jiná kapitola a na jiné psaní.

 

Přeji Vám hodně štěstí a sil na cestě za dítkem, pro které jste se rozhodli vytvořit domov a hlavně zdraví celé Vaší rodině.

 

S díky

 

Petra R. (23let + 1,5 letá dcera Elen Alexandra)

****************************

Ahoj jmenuji se Monika a je mě 32 let, mam doma 4 krásné dcery jsou moje všechno co mam. Taky se mě stalo něco špatného ve 34tt jsem porodila mrtvé miminko syna Daniela. Nevim jak je to možný, ale pořád si vzpomenu . Stýská se mě moc, máme doma veselo od holek ale přeci byl náš krásný andílek. Děkuji za všechno mému manželovi, miluji tě má lásko. Monika

*****************************

Paní Lucie, ještě se zamýšlím nad otázkou, proč rodit v této situaci přirozeně? Když si jsou lékaři jistí, proč nevyvolají císařský řez? Nebo je to ve finále lepší? Setkala jsem se s touto situací vícekrát, proto mě to zajimá, ovšem já osobně, ač jsem to (naštěstí) nezažila, jsem proti a nedokážu pochopit...Lucie

******************************

Vite, bohuzel jsem to taky nechapala. Rodit dva dny, Vase vymodlene, mrtve miminko je něco nepredstavitelneho.

Ale oni nesmi udelat cisare. Musí zarucit, ze udelali vse proto, abyste pripadne mohla znovu normalne porodit.

Cisar je velikansky zasah a minimalne rok pote nesmite otehotnet.

A je to velky zasah do organismu.

 Vite, tehdy bych dala cokoli. Dnes jsem jim vdecna. Nesmirne vdecna.

Ta bolest, at uz fyzicka (maly se ještě ke vsemu narodil koncem panevnim - bez nastrihu) ci psychicka byla na veskere hranici unosnosti.

Ale dnes bych nemela nic.

Mela bych vzpominku na to, jak jsem se probudila a když bych mela hodne velke stesti, Filipka by nam ukazali. Vetsina zen tuto moznost vůbec nemela.

Byla bych prazdna. Nic bych si nepamatovala.

Nemela bych tak nesmirne silny vztah, jako mam ted.

Posunulo me to v zivote dal.

A verim, ze jednou prijde den, kdy pochopim proc.

Dekuji, ze jste se zacetla do meho webu a ze Vam snad něco dal.

 Krasne dny,

 Lucka

******************************************************************

Milá Lucie,přečetla jsem Vaše stránky jedním dechem.Je mi velice líto co všechno jste musela prožít.Váš příběh mě z několika úhlů.Jednak,samozřejmě jako mámu.Druhé hledisko bylo to jak jste krásně psala o personálu porodnice.Pracuji jako porodní asistentka.Další věcí je to,že již přes rok prožívám tuto ohromnou bolest se svou nejlepší kamarádkou,která přišla o šestiletou dcerku.A poslední věcí,která mě k počítači přikovala,je to že delší dobu koketuji s myšlenkou adopce.Posílám Vám mnoho sil,budu na Vás myslet a ráda si najdu znovu Vaše stránky,abych se mohla zaradovat s Vámi. Mnoho sil Vám přeje Mirka.

*******************************************************************

Dekuji...dekuji Vam za to, ze jsem si zase mohla po letech uvedomit, jaky mam poklad doma....2 krasne deti. Je to krasny ( paradoxne), otevreny, lec bolestny web.... ktery pomuze maminkam, jako jste Vy, si uvedomit, ze nejste samy, ze je Vas vic....a ktery pomuze maminkam zdravych a zdrave porozenych deti, ze si nemaji ,v tom kolobehu, v tom konzumnim stereotypu, nac stezovat... ze vlastne by mely byt stastne.....
 
 A ja jsem.....jsem stastna, ze mam dve uzasne deti,manzela a to nejcennejsi...zdravi...
 
 Prosim neberte to jako provokaci, jen jste mi pomohla si v tom kolobehu se pozastavit a uvedomit si....ze jsem stastna...
 
 Diky moc. Drzim Vam pesti...at Vas ten andilek nahore strazi....

 

*******************************************************************

Milá Luci,

našla jsem tvé stránky jen náhodou, protože jsem zadala do vyhledávače Koupání v moři v 6-ti nedělí.........také jsem se rozhodli odjet a nabít se energií..............O miminkou jsme přišli brzy a to hned v 9TT, ale i tak to pro mne byla obrovská bolest, bude mi teď 28 a o mimi jsem se snažili více než rok a po zjištění,že jsem těhotná jsem byla nejdříve v šoku a vůbec se mi to nehodilo, protože jsem zrovna po 7 letech přišla o práci a jako těhotnou mě nikdo nezaměstná a od úřadu práce žádné peníze nedostanu až do porodu a řešili jsme spousty dalších malicherností, ale netrvalo dlouho a uvědomila jsem si jaké máme štěstí a jak jsem šťastná.

 

Pak jsem se nakazila bakterií a byla týdne v nemocnici a po propuštění v pátek jsem až v úterý šla na kontrolu a lékař mi sdělil, že plod bohužel nežije a že musím na interupci. V tu chvíli jsem se držela, ale jakmile jsem opustila ordinaci, tak jsem propadla v hysterický pláč.......manžel na mě čekal v autě a nebylo nutné ani nic říkat.

 

Má bolest, kterou jsem před 3 týdny prožívala je ale absolutně nesrovnatelná s tím co jste prožívali vy. Já smekám, už jen při té představě se mi chce umřít! Nevím jeslti bych to vše ustála, tolik bolesti a utrpení. Věřím, ale že ti velkou oporou byl tvůj manžel a také syn, který je pro tebe vším. Už půl hodiny tu pláču a obdivuji tě.

 

Při čtení tvého příběhu jsem propukla v tak hysterický pláč, že jsem musela 2x odejít od PC a rozdýchat to, ale musela jsem to dočíst! Já opravdu nemám slov a jsem moc ráda, že jsem tvé stránky našla, protože to skutečně člověku otevře oči a uvědomí si, že věci které někdy řeší jsou opravdu jen maličkosti.

 

Přeji vám mnoho štěstí a lásky do života a jsem ráda, že jsem tě i když jem prostřednictvím psaných řádků mohla poznat. Takových lidí jako jsi ty je vskutku málo a tím, že jsi se rozhodla zhotovit tuto stránku určitě pomáháš mnoho ženám!

*******************************************************************

Milá lucko,
chtěla bych ti sdělit, že s tebou a tvojí rodinou velice soucítím.Zažila jsem naprosto totožné pocity, které zde popisuješ.Ten stav bezmocnosti a samoty je naprosto nejhorší.Přišla jsem o miminka v 8tt,11tt, 16tt, ale nejhorší pro mně byl porod v 23tt, kdy jsem rodila spontáně svojí holčičku, která byla naprosto zdravá, ale nemohla přežít, protože přišla na svět brzo.Jelikož jsem to zažila vícekrát, souží mně ten přístup všech doktorů a lidí kolem,kteří se chovají tak,že dokud jseš těhotná, tak je vše krásné a v pořádku a pokud to tímto způsobem skončí, nikdo už to nechce řešit a nechce o tom mluvit a všichni si myslí,že se z toho párkrát vyspím a bude zase fajn.Nikdy to už ze svého života nevymažu a moji andělíčci budou navždy s námi.
Přeji hodně štěstí do života všem maminkám andělíčkům a brzký příchod bratříčků nebo sestřiček .
Jsem moc ráda,že jsi tyto stránky zveřejnila.

Káťa

******************************************************************

Bohužel i já jsem stala maminkou andílka. Po Matýskově smrti jsem našla na internetu tvoje stránky. Děkuji ti za ně, a je mi moc líto, co se ti přihodilo. Tady je můj příběh - Příběh maminky Matýska .

S pozdravem Lucka Z.

 

*******************************************************************

 

Nejdříve ze všeho bych moc chtěla poděkovat za tyto krásné stránky. Jsou opravdu moc pěkně udělané, přehledné a myslím, že to mnohým maminkám opravdu moc pomůže. Celé jsem to pročítala a brečela jsem jako želva, je vidět, že máte opravdu velké sociální cítění, což mi připadá, že v této zemi moc chybí. Opravdu moc děkuji.

Přeji všem krásné a zdravé andílky a hodně takových lidiček jako jsi ty, Lucko.

Zapálím dnes svíčku pro všechny miminka, i pro tvého Filípka. Přeji jen a jen krásné dny, s láskou Katka

(Příběh Katky naleznete zde: Příběh maminky Verunky  )************************************************************

Katko, bohužel nemám mail, proto reaguji zde:

Nevím, jak popsat můj obdiv za Tvou sílu a statečnost. Nevím, jak popsat bolest nad ztrátou Tvé krásné drecušky. Pláču a snažím se pochopit, proč my???

Děkuji Ti za nádherný příběh, za Tvou sílu, za Tvé díky.

Doufám, že se děti nás všech maminek tam někde setkají.

Katko, moc na Tebe myslím, každý den budu myslet na Tvou Verunku. Prosím, pošli mi kontakt, budeš-li chtít.

Lucka

* * *

Maminky,

děkujii vám všem za vaši sílu. Na všechny z vás myslím, na všechna vaše miminka. Posílám Vám všem pozitivní energii, musíme žít a nesmíme se z toho zbláznit, ač k tomu máme blízko, že?

Buďme silné, nejsilnější, jaké jsme kdy byly.

Lucie

*********************************************************

 

Milá Lucko,

chtěla bych Vám za tyto stránky moc poděkovat. Po tváři se mi řinou slzy  a nejdou zastavit. Prostě jen tečou a z mého srdce se s nimi řine i bolest.

Dříve jsem chodila na stránky Mimiangel. Já své andílky ztratila velmi brzy, neměli ani šanci, pořádně se u mě zabydlet. Avšak naskytla se mi tam náruč, kde jsem mohla vykřičet i svůj příběh a tak jsem tam zapadla.

Chtěla bych, ač ta bolest ze ztráty Filípka je nevyslovitelná, poděkovat za úžasné a srozumitelné rozdělení těchto Vašic stránek. Pokud svolíte, ráda bych na ně dávala odkaz i dalším, Andělským maminkám a tatínkům. Bohužel jich není málo.

 

Filípkovi jsem zapálila svíčku, jako to dělám denně i svým malým i velkým andělům. Bolest je stále, jen ji již vnímám nějak jinak. Ale bolí stále.

 

Celé Vaší rodině, prosím už jen to nejlepší. Vám, i ostatním.

 

Lucka

 

*************************************************************

Dobrý večer,

nenabídli nám že si můžem malou pochovat v náručí...ani s ní být o samotě, v podstatě jsem ji jen zahlídla....než jsem četla příběhy ostatních, myslela jsem si, že je to normální...bohužel...

Nebojte, Lucie, až otěhotníte nebude každý den plný stresu, člověk se sice bojí těšit, ale těší se zas...chtěla bych vše cítit jak u malé, těšit se, nakupovat, vybírat to nejlepší, povídat si s bříškem, nechci, aby byla ségra nebo bráška v tomhle směru diskriminovaní, tak jim to ted vše vysvětluju....ale jsou vážně i hezké dny...a snad jich bude přibývat...mějte se v rámci možností co nejlépe, se sluníčkem přichází i energie, tak ať vám každý den vykouzlí úsměv na tváři

Veronika

 

*************************************************************

Ahoj,

prisla sem o miminko driv nez sem ho vubec mohla vzit do naruce a pochovat, ikdyz uz je to10! let, stale na nej myslim, vim kolik by mu bylo a chybi mi...straaaasne moc..

Snazim se otehotnet, ale bohuzel to nejde..

Preju vsem ctenarkam tohodle webu hodne sily..

 

*************************************************************

Díky za tyto stránky a přeji hodně sil to vše zvládnout.

Šárka

 ************************************************************

Dobrý den, 3.1.2012 jsem šla do nemocnice na první ozvy, ale srdíčko mimnka se nenašlo, co bylo dál Vám asi nemusím popisovat. Příčinou smrti byl suk  na pupeční šňůře, který si mimnko vytvořilo, když bylo úplně malinké a pak ho jen dotáhlo :-(. Když jsem si četla oznámení o Filípkovi a pocit viny, hned mě zamrazilo, protože my naše miminko vidět nechtěli a ani ho nepojmenovávali, přestože jsme znali pohlaví a jméno jsme měli vybrané. Nějak jsme se s manželem shodli, že to tak pro nás bude lepší do dalšího začátku. Vycítili jsme to. I když se narodilo přirozenou cestou. Chceme si ho zachovat v představách tak jak jsme ho viděli na ultrazvuku a ne mít před očima to tělíčko. Připadám si teď jako krkavčí matka a jen doufám, že jsme se rozhodli pro nás správně. Protože v našich srdcích zůstane navždycky jako první miminko. Doufám, že i naše rozhodnutí pochopíte, protože ta bolest a prázdná náruč zůstala i nám. Přeji si pro nás i Vás klid a milující okolí a sílu do života. S Pozdravem Petra

**************************************************************

Petro, neřeš, jak kdo co cítí. Důležité je, jak to cítíš Ty. Na nikom jiném nezáleží.

Nejsi žádná krkavčí máma, proč bys měla být?

Pokud se vám bude takto lépe žít, pak je to správně.

Nikdo nemá právo soudit. Každý z nás to cítíme jinak. Každý to prožíváme jinak.

 Já jsem velice emocionálně založený člověk a vím, že bych s tím nemohla žít, že jsem se s naším Filípkem nerozloučila. Už takhle trpím tím, že jsem si ho nevyfotila.

Ale to je má cesta. Ty máš svou.

Není potřeba výčitek. Zřejmě bude možná Tvá cesta jednodušší než ta má. A to vám přeji z celého srdce!

 Vaše miminko jste milovali a ve vašich srdcích bude jistě navždy.

 Hodně štěstí a síly!

 Lucka

 

***********************************************************************

Dobrý den,

je mi upřímně líto,všeho čím jste si asi museli projít,ztrátě toho nejcenějšího a chci Vám poděkovat,že jste našla sílu se o to podělit,psát a tak pomáhat,přemýšlím o těch všech malichernostech,které člověk,řeší než si uvědomí co je důležité..Dnes,kdy jsem se dozvěděla,že mému ještě malinkému,nenarozenému miminku netluče srdíčko,jsem si na fb přečetla váš odkaz,dnes jsem se také dozvěděla,že miminka jsou dvě,jsem v počátku těhotenství,tak tomu menšímu,dávají šanci se roztukat-jeden týden čekání,dala bych vše,aby se roztukalo,dala bych mé srdce,svůj život..Jestli víra nebo síla vůle může dělat zázraky,at je ta má tak neochvějná,že roztuká dětské srdíčko,MILUJI SVÉ DĚTI,jako každá z nás,přesto,že je vidím pouze na ultrazvuku,tolik po nich toužím,po jejich životech a zdraví a mám jen nepatrnou naději alespon pro jedno z nich,doufám a věřím,čtu Vaš stránky a to mi pomáhá nepřipadat si tak jinak a nehledat vinu u sebe,nebo jinde a za to Vám moc děkuji.P.P.