Filípkovi s láskou. / Všem tatínkům

Všem tatínkům

   

 

 

Milí tatínci!

 

Ať už se vám něco takového stalo nebo vás takový osud potká (což pevně doufám a věřím, že ne!!!!!), buďte své milované oporou.

 

Držte ji tak, až vám bude modrat ruka, ale držte.

 

Milujte jí tak, jakoby každý den měl být ten poslední.

 

Přiviňte jí k sobě tak pevně, jako by vám měla odjet na rok do ciziny.

 

Buďte silní. Buďte citliví, ale silní. Buďte naší jedinou jistotou, naším přístavem.

 

Neuzavírejte se do sebe a nebojte se plakat.

Plačte, když to tak cítíte. Každá slza je jen důkazem vaší zranitelnosti a lásky k nám.

 

Nebojte se truchlit. Nebojte se přiznat si, co se stalo.  Bylo to i vaše miminko. Vaše krev. Vaše budoucnost. Vaše láska. Váš život.  

Jste otec. Ne byl. Jste, a už navždy zůstanete.

 

Možná jste ho spatřili jen na ultrazvuku, ale i tak to byl kus vás. Možná jste neměli to štěstí chovat ho v náručí, jako my. Pohladit ho, polaskat, oplakat ho a rozloučit se.

 

Děkuji, že jsme se směli rozloučit. Už nikdy nenastane ráno, abychom nezavřeli oči a neviděli jeho nádhernou, andělskou spící tvářičku.

 

Buďte naším hrdinou, ochráncem, nejlepším přítelem, na jehož rameni můžeme spočinout.

Buďte naším sekretářem, mluvčím, který vyřídí věci, na které nemáme.

 

Překonejte sami sebe a buďte nejsilnější, jakými jste kdy byli.

Jen díky vám dokážeme tu bolest přežít.

Jen díky vám neztratíme smysl života a nezblázníme se.

 

 

Díky, že jste naším přístavem. Nikdy vás za to nepřestaneme milovat.